Jistě jste zaznamenali, že se koronavirus objevuje i v našem bezprostředním okolí a bohužel postihuje i ty nejzranitelnější. V minulém měsíci se objevila nákaza i v Domově důchodců Pohoda Humburky, kde následně vznikla situace, která si žádala pomoc nejen kmenových pracovníků, ale bylo třeba požádat o pomoc například i hasiče, hygieniky a v neposlední řadě pracovníky z jiných zařízení.
V sociální oblasti se tito dobrovolní pracovníci nazývají létajícím týmem. I dvě pracovnice Domova sociálních služeb Chotělice byly ochotné pomoci. V období dvou týdnů poskytly svoje služby paní Renáta Hanusová a paní Jitka Vlášková, které s dalšími pracovníky DD Pohoda zvládly nejhorší dobu nákazy. Asi si nikdo z nás nemyslel, že to bude lehké, ale že to bude až tak náročné a těžké, a to po fyzické i psychické stránce, nečekaly ani obě odvážné a ochotné pracovnice, před nimiž osobně smekám. Kromě vysokého nebezpečí nákazy, neznámého prostředí, neznámých klientů, nepohodlného ochranného obleku a personální tísně se potýkaly jistě se spoustou dalších problémů. Alespoň na některé postřehy jsem se jich zeptala.
Co Vás vedlo k rozhodnutí jít pomáhat do zařízení s nákazou? R. H.: Cítila jsem, že potřebují naši pomoc a tamní zaměstnanci nemohou v tak těžké situaci být samotní. Nevíme, kdy budeme potřebovat sami pomoc od druhých. J. V.: Pomoc zařízením, která se ocitla v tíživé situaci kvůli nákaze COVID, jsem vnímala jako svoji povinnost. Jelikož v domácnosti nepečuji o žádnou osobu v tzv. rizikové skupině, odpověď byla jednoznačná.
Co pro Vás bylo nejtěžší? R. H.: Vidět ty bezbranné seniory, jak těžce prožívají tuhle nelehkou situaci, tu bezmoc. A také setkání se smrtí. J. V.: V první chvíli hlavně to, abych nebyla ostatním spíše na obtíž tím, že se budu stále ptát, co a jak mám dělat. To se naštěstí rychle zvládlo. Asi nejtěžší bylo zvyknout si na tak těsnou blízkost smrti a psychicky se s tím vyrovnat. Vím, že jsou to lidé ve velmi pokročilém věku a umírají, ale v tomto případě bylo vše moc rychlé a oni se nemohli ani rozloučit se svými blízkými.
Byly i nějaké pozitivní okamžiky? R. H.: Určitě úsměvy na tvářích seniorů a poděkování za pomoc od nich, kolegyň i paní ředitelky Rutschové. J. V.: Úsměvy a díky staříčků, pro které jsme byli andělé, kteří jim pomáhají, vyslyší je, pohladí… Závěrem bych chtěla poděkovat celému kolektivu DD Humburky, velice obdivuji jejich nelehkou práci.
Pracovnice se po karanténě vrátily zpět do Domova Chotělice, posíleny zkušeností, dobrým pocitem z poskytnuté pomoci a s velkým přáním, ať je vše brzy za námi. Všem v DD Pohoda hodně zdraví, sil a brzký návrat do normálního života.
Za kolektiv pracovníků DSS Chotělice Mgr. Kateřina Verflová